Moneywell logo
Moneywell logo
WebZdarma.cz
 Datum: 20. 03. 2019   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Weblinks |
   


  Informace
Monzin

Petice Zrušme komunisty

zavis.mysteria.cz

NoName, © 2005
Ubytování velkých skupinChata StrmilovChata Jižní ČechyChata u rybníkaPenzion Česká KanadaKomorníkUbytování v České KanaděUbytování StrmilovPenzion Jižní ČechyChata Česká KanadaKomorníkRybařeníKunžak

téma * Za velkou louží I.
Vydáno dne 16. 06. 2005 (609 přečtení)

Je 15.6. cca 16:30 středoevropského času a už dvě a čtvrt hodiny sedím na palubě DC-10. Právě jsme ve výšce 9.8 km někde nad Islandem a nastal vhodný čas pro nějaké ty poznámky. Mám za sebou dvě piva, pepsi, nějaký sušenky a teplý jídlo. Provedu tedy test notebooku, jak dlouho vydží pracovat na dvě baterie...

15.6.

Ráno to nezačalo zrovna šťastně. V autobusu ČSA došlo pivo. Měl tam pouze poslední tři Plzně. To není mnoho. Taktéž snídaně v autobusu mě celkem zaskočila, protože jsem do sebe ráno zbytečně ládoval nějaké to zrní s mlíkem. Autobus vyrazil z Brna včas. Bohužel během cesty docházely z rádia nepovzbudivé zprávy o aktuálním stavu na dálnici D1. To mělo za následek, že řidič někde na 90. km odbočil z dálnice na nějakou okresku ve snaze nedostat se do zácpy. Celá akce se ukázala jako mírně kontyraproduktivní, protože někde u Trhového Štěpánova se ozvala rána jako z děla a najednou jsem uviděl prasklé přední sklo a slyšel řidiče silně nadávat. Došlo totiž ke střetu s malou srnkou. Po cca 15 minutách telefonování jsme se rozjeli znovu směrem na Prahu. Napojili jsme se zpátky na dálnici, ale na 43. km u motorestu "U rybiček" opět zácpa. To už bylo 9:40 a začalo to být zajímavé. Popojížděli jsme asi 15 minut, ukázalo se, že zácpa byla způsobena srážkou aut, z nichž jedno vyjíždělo z parkoviště jmenovaného motorestu. Do Prahy jsme se dostali zhruba za deset půl jedenácté. Na pražském okruhu byla opět zácpa, jeli jsme asi Barrandovskou spojkou, protože jsem si v klidu mohl prohlížet Bránický pivovar. Už v 10:43 bylo konečně vidět letiště, nicméně z autobusu jsme se dostali zhruba v 10:55. Poprvé v letištní hale, absolutně nevím, na co se mám dívat a co hledat. Intuice a zkušený VV však zapracoval. Letadlo letělo v 11:15. Nestihli jsme samozřejmě korektně odbavit bágly, šli jsme tedy přímo s papírem zvaným "chance" a zavazadly do letadla. To jsme stihli, problém bude asi v batozích, protože v tuto chvíli nevím, zda jsou s námi na palubě díky pozdnímu příjezdu.

Do Amsterodamu jsme letěli letitým Boeingem 737. Při startu jsem s VV rozebíral jakožto se zkušeným pilotem větroňů (což jsou samozřejmě také letadla) možnosti evakuace při technických potížích. Marně jsem se dožadoval ověření plovací záchranné vesty, protože mě zkušený VV upozornil, že z Prahy do Amsterodamu to přes žádné moře nevede a tudíž jakékoli použití plovací vesty je zcestné a nad pevninou i zcela zbytečné. A pak nás to zatlačilo do sedadel. Poprvé v životě jsem letěl. Chtěl jsem se kjochat pohledem dolů, ale nad CZ byly mraky, nad Německem začaly trochu ustupovat, ale neseděl jsem u okénka, takže jsem to vzdal. Holandsko bylo co se týče počasí přívětivější. Díky nevhodné poloze jsem z toho moc neměl, ani jsem nic nefotil. Přistání proběhlo hladce, díky náklonům a manévrování nad Amsterodamem jsem toho viděl docela hodně. Po výstupu máme cca 1 hodinu na přestup - odlet v 13:55. Tady vše probíhá hladce, máme relativně hodně času. Problém nastal při vstupu ke GATE, kde jsme měli nastupovat. Ostraha nás celekm překvapila otázkami, např. Kdo nám balil batohy, zda se známe, zda batohy byly celou cestu s námi, kdy jsme z Brna vyjížděli. Prostě otázky naprosto stupidní a mimo mísu, které jsme vůbec nečekali. Nějak jsme to dali a nastoupili do legendární DC-10. Nesedíme s VV spolu. Máme sice stejnou pozici sedadla, ale VV je o tři řady vpředu. Nalevo mám dětskou část nějaké rodiny, takže jsem neustále okopáván a tesán platikovou lahví, vpravo sedí menší paní, která zase pořád spí, a tak je mi trapné ji neustále budit, když chvi jít kecat s VV.

Dávno jsme podletěli Island a míříme ke Grónsku. Venku je -48 st. celsia, rychlost 920 km/h, výška stále 9800 m, čas v MN 10:30. Před námi je ještě 4274 km. Paní vpravo opět spí, ta Pepsi, jeden Heineken a jeden Bud Light mě začíná tlačit. Uvidíme. Asi si dám ještě další, ať toho na záchod ponesu více.

Dostal jsem na vyplnění nějaký modrý dotazník, zda přivážím nějaké jídlo, hlínu a hotovost nad 10.000 USD. Neznám adresu hotelu zpaměti, ani číslo pasu, nechám to vyplnění na později. Snad na to nezapomenu.
Mám na počítači takovou pěknou střílečku, tak si ji jdu zahrát....

Je 21:23 našeho času, v letadle je 15:23. Venku stále -47 stupňů, zbývá 827 km, letíme 883 km/hod. Jsme nad Kanadou ve výšce 10400 km. Máme před sebou ještě jedno časové pásmo. To dítě vlevo už asi pleštím. Pokaždé, když se mi podařilo usnout, tak do mě koplo, bouchlo, nebo prostě jinak probudilo. Tak jsem aspoň viděl celý film o zebře, která se chtěla stát závodním koněm. Paní napravo neustále čte nějakou knihu, odhaduji, že ve španělštině. Vypadá to, že tam jsou často nějaký odkazy, jako by tam byly citace z Bible. Ale to je vlastně jedno. Přes rameno se nemá číst, jak mě učili. Podařilo se mi nejít celý let na záchod. Pěkně to složím až na americké půdě, teda pokud projdu přes imigračního úředníka. To jsem opravdu zvědav, na co se mě asi tak může ještě zeptat.

Palubní počítač odhaduje čas do přistání ještě na jednu hodinu. Asi jsme letěli trochu po větru, protože jsme trochu rychlejší.
Asi z nedostatku jiné inteligentní zábavy vyplním tu modrou kartičku...
Zavanula zde nějaká kuřecí vůně. Asi bude bašta. Tak to vyplňování nechám až na letiště. Stejně neznám zpaměti číslo pasu, natož adresu hotelu, kde máme být ubytováni.

Po příletu nám imigrační úředník vzal náš pečlivě předvyplněný formulář a dožadoval se dalšího. Tak jsme začali opět vyplňovat, přičemž se mi podadřilo do SEXu napsat datum narození a do data narození napsat MALE. Ale prošlo to. Překvapením – téměř očekávaným – byla absence batohů. Reklamovali jsme je, byli jsme ubezpečeni, že do druhého dne budou na hotelu. A dokonce pokud budeme mít do 50USD výdaje na pyžamo, kartáček a pod., tak nám to prý proplatí. Ale my jsme skromní – večer jsme akorát vyjedli a vypili ledničku kolegů.

Usínáme ve starých tričkách s neumytými zuby a v naději, že zítra ráno dostaneme naše milované batohy zpět...



Související články:
Za velkou louží VIII. (01.07.2005)
Za velkou louží VII. (29.06.2005)
Za velkou louží VI. (25.06.2005)
Za velkou louží V. (23.06.2005)
Za velkou louží IV. (22.06.2005)
Za velkou louží III. (21.06.2005)
Za velkou louží II. (20.06.2005)

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

( Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )

  Co je nového
18.12.2008: Farma 2008
Vzhledem celosvětové ekonomické krizi a k režimu COST CONTROL nám chlebodárce odmítl zaplatit společný vánoční večírek. Přenesl náklady, jak se říká, na odběratele. Výborně. Takže si ho holt zaplatíme sami. Doufám, že se z toho nestane pravidlo. Tedy 18.12.2008 sraz v 17 na Farmě v Obřanech. A nebo jinde, to se ještě uvidí.

Tento web byl vytvořen pomocí redakčního systému phpRS.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.