Moneywell logo
Moneywell logo
WebZdarma.cz
 Datum: 21. 02. 2019   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Weblinks |
   


  Informace
Monzin

Petice Zrušme komunisty

zavis.mysteria.cz

NoName, © 2005
Ubytování velkých skupinChata StrmilovChata Jižní ČechyChata u rybníkaPenzion Česká KanadaKomorníkUbytování v České KanaděUbytování StrmilovPenzion Jižní ČechyChata Česká KanadaKomorníkRybařeníKunžak

téma * Roháče 2005 - Žiarská chata
Vydáno dne 11. 10. 2005 (9133 přečtení)

Protože čas je nemilosrdný k mojí paměti, je možné, že nějaké dále uváděné skutečnosti se mohly stát jinak. Vzhledem k tomu, že to může posoudit maximálně 13 lidí vůči zbytku, který má přístup k internetu, považuji tuto věc za zanedbatelnou :-o)

Na jaře na Medvědí boudě padlo rozhodnutí o uspořádání další společné týmové akce. Pokus o získání dodatečné finanční podpory nevyšel, byla tedy celá v naší peněžní režii. V konkurenci asi dalších pěti míst padlo v létě rozhodnutí navštívit Západní Tatry alias Roháče. Zamluvili jsme chatu a 27.9.2005 těsně odpoledne vyrazili vstříc neznámému.



Na začátku je třeba zmínit, že domluva se správcem chaty byla sice vstřícná, nikoli však konstruktivní. Požadovali jsme noclehy z 27.9. až do 2.10., nejlépe na pokojích. První domluva, ze které jsme vycházeli, byla taková, že první a poslední noc strávíme na "povále", což je místnost s natěsnanými matracemi pro spaní ve spacáku za lidovou cenu a zbytek nocí budeme na klasických pokojích. Postupně, jak se blížil termín akce, se při telefonickém dotazu na ubezpečení, zda tam ty místa opravdu máme, neustále informace měnili, takže jednou jsme měli být na povále déle, jindy vůbec. Nebudu Vás napínat, dopadlo to tak, že "povál" byl pouze první noc, zbytek jsme strávili v důstojných pokojích, Ti šťastnější dokonce i s akumulačními kamny.

Žiarska chata

První auto vyrazilo podle plánu 27.9. po dvanácté hodině, jak bylo domluveno. Druhé auto asi o hodinu později, jak domluveno nebylo a poslední auto čekalo na opozdilce z Prahy, kteří vyřizovali víza a podle domluvy měli vykjíždět asi v pět odpoledne z Brna, což bylo dodrženo. Čtvrté auto bylo na cestě už od rána, protože osádka jela navštívit do Třince (či kam) rodiče.

Kamenem úrazu celé cesty bylo závěrečných pár kilometrů z obce Žiar (leží na konci cesty z Liptovského Mikuláše přes Smrečany) na Žiarskú chatu, neboť je zde umístěna závora a ačkoli chatár slíbil, že bude otevřená, nikdo tomu po předchozích domluvách ubytování nevěřil. Byli jsme tedy domluveni, že na sebe počkáme v 18 hod u zavřené závory a budeme situaci řešit společně. Naštěstí závora byla otevřená a mohli jsme tak vyjet spokojeně a mastňácky až k chatě. Díky špatným tlumičům, povoleným pružinám, zatížení auta 4 osobami s bagáží a vůbec nízkému spodku se mi podařilo na autě rozbít zásuvku k přípojnému vozíku. Je fakt, že cesta byla docela neudržovaná. Chtělo to off-roada.

Po příjezdu jsme zapadli ihned do spoločné jedálně a začali ochutnávat místí pivo. Byl to Tatran za 25,- Sk. Ač chuti nevábné, jakožto otrlý člověk, který může pít silně železitou vodu bez rizika, že ji uvidí jěště jednou, jsem se do toho s ostatními pustil. Někteří IHNED po prvním pivu´přešli na druhou značku, což byl Budvar za 35,- Sk. V předtuše pěti dní a spotřeby piv u mě vyhrála ekonomická varianta s Tatranem a s vírou, že po pár pivech se ta chuť musí zlomit. Nezlomila se.

Zhruba kolem desáté dojelo poslední auto s pražskými opozdilci, čímžto jsme byli kompletní. Většina, tedy skoro všichni, kromě mě se zhruba v půl jedenácté odebrala na "povál" strávit hromadnou noc na půdě, já se zatím snažil přepít bahnitou chuť Tatranu osamocen v jedálni. Ač doba otevření magického okénka výčepu měla končit v deset večer, ujo chatár směle roztáčel další rundy. Kolem půl dvanácté jsem to vzdal a po úmorné cestě vrtkavým žebříkem vzhůru na půdu zahájil svůj první nocleh na Žiarské chatě.

Jalovské sedlo 1858,4 m.n.m.

První ráno nebylo ani moc zaprděné, protože pod střechou a vůbec všude okolo docela silně táhlo. Je fakt, že asi od pěti ráno jsme nemohl spát, takže oficiální budíček v sedm byl vysvobozením. V osm jsme chtěli vyrazit, nastala akademická čtvrthodinka, takže v 8:15 konečně vyrážíme po zelené na první tůru. Směřujeme do Jalovského sedla. Následuje přepálený začátek, každý se chce ukázat, jak je na tom dobře, a tak se skupina trhá. Po půlhodině ostré chůze dáváme přestávku a čekáme na zbytek, který se postupně trousí. Jako poslední dochází Emerick. Je dobře, že to bere s humorem, ostatně jako vždy. Jsme asi v půlce výstupu na hřeben, další zastávka je až v sedle. Zde na sebe opět čekáme a pokračuje vpravo na Príslop (2141,9 m.n.m.) Počasí nic moc, neprší, ale mraky se válí sem tam, někdy se otevře výhled. Z Príslopu to bereme na Baníkov (2178,0 m.n.m.) Tady s kolegou Milanem dáváme v mlze vrcholové pivo.

Trocha akce ...

Následují zajímavé části s mírně exponovanými úseky s řetězy. Konečně něco pro skalní vyznavače adrenalinu, zejména pak pro Emericka, jehož výraz ve tváři napovídá o další budoucnosti návštěv hor.

Tak tudy to nepůjde, pánové

Hrubá kopa (2166,4 m.n.m.)

Ač jsem do Roháčů vezl fotoaparát i kameru, usoudil jsem, že profesionálních fotografů máme v týmu několik a je zbytečné nosit dříví do lesa. Digitální kameru nemá s sebou nikdo, tak se budu věnovat tomu, kde je naděje na úspěch. To je základ každé vítězné strategie, že ?

Směrem na Tri kopy

Oběd

Na oběd přišel vhod zlevněný tuňákový salát z Lídla. Lídl je totiž levný, pokud to ještě nevíte. Bodlo by i pivo. Ano, udělal jsem dietní chybu, že jsem si vzal pouze jedno a oslavil tak výstup na Baníkov.

Mužici pod Tremi kopami

Naučen z Norska stavbu mužiků jsme se ihned pustili do dalšího. Přidávat kamínky k nějakému hotovému totiž není ono. Naše úderná skupina v čele tedy stvořila vlastního, vyjadřujícího naději se sem opět někdy vrátit. Nebo snad mužici slouží k něčemu jinému ?

Dobytí Plačlivého 2125,1 m.n.m.

Na Plačlivém jsme nalezli zaraženou traverzu, která posloužila Simče stát se chvíli malým Jesus Christem a rozpřáhnout tak ruce nad Žiarskou dolinou. Trochu jsme jí s tím teda pomohli.

Tak půjdeš nebo nepůjdeš ?

Při sestupu do Žiarského sedla jsme míjeli takový zvláštní balvan. Nevím už přesně koho, snad Zbyňka napadlo, že jej svalíme do údolí. Hliník jako správný procesák dostal za úkol nastavit proces. Ač uvolnil nějaké menší kamínky a zabralo pět chlapů, tak se kámen ani nepohl. To byste nevěřili, že ? Snažili jsme se dlouho, ale marně. Tak když to nešlo, aspoň jsme se na něm vyfotografovali.

Dobře. Nepůjdeš. Tak se aspoň vyfotíme nad Žiarským sedlem

Středeční večeře. David je šéfkuchař.

Emerick. Tak ten už s námi nikdy nikam nepůjde.

Nejvíce postiženým prvního dne byl Emerick. Nejenže při sestupu ze Žiarského sedla šel velmi pomalu, co mu kolena dovolovali, ale podařilo se mu při pádu zlomit půjčenou hůlku od Davida, který ji měl zase půjčenou od někoho dalšího. A tak po výletě bylo možno zřit zřízeného Emericka, který si mastil kolena opolendlokem, popř. FastumGelem a prohlašoval, že skončil nejen s kouřením, ale i s námi. Mezitím David připravoval pro skupinu KČT večeři sestávající ze Simčiných výborných zavařených klobás. Mastnou večeři jsme zalili nějakým tím pivem a odebrali se na pokoje, které nám byly přiděleny.

Po pár pivech jsme zjistil, že nákupem pouze deseti plechovek jsem udělal chybu pro následující pitný režim. Přesunuli jsme se tedy do jedálni v chate na točené. Zůstal jsem věrný Tatranu, kterého bahnitou chuť jsem se snažil opět marně přepít. Protože to ani po třetím pivu nešlo, nezbylo než bahno desinfikovat borovičkami. Ukázalo se to jako správná strategie. Paparazzi vytáhl svoji oblíbenou hru UNO s modifikovanými pravidly. Hra se ujala. Hrálo se opravdu dlouho a s vervou. Dokonce i Paparazzi musel jít spát ještě před zatvorením jedálni.

Jdeme na Ostrý Roháč 2087,5 m.n.m.

Druhý den vyrážíme opět v osm ráno směrem na Ostrý Roháč. Tentokrát s Milanem bereme každý dvě plechovky, aby nedošlo k náhlému nedostatku tekutin. Jdeme po zelené do Žiarského sedla. Chybí Emerick, který ráno prohlašoval, že se tento den nebude vůbec hýbat. Počasí je stejné jako včera, tedy pod mrakem, žádná vysoká teplota. To ale nevadí, protože opět volíme ostrý start. Skupina se dává dohromady až v sedle, kde se někteří převlékají do suchého, zatímco zbytek hledí na opačnou stranu doliny a řeší, co že to tam je za kopečky. Protože Paparazzi rozdal ráno vysílačky a jedna zůstala i Emerickovi na chatě, dovídáme se, že Emericka to dole nebaví a že vyráží pomalu ale jistě vzhůru za námi. To je teda odvaha. Ze sedla stoupáme po žluté pod Plačlivé, kde je červená odbočka na Ostrý Roháč. Následuje zajímavá exponovaná cesta, místy i vzdušná. Je to zajímavější jak včera. Před polednem dobýváme Ostrý Roháč (2087,5 m.n.m.), ale domlouváme se, že oběd dáme až na Volovci (2063,4). Protože mám už opravdu hlad, dávám vrcholové pivo a spěchám mezi prvními na Volovec. Musíme sejít do Jamnického sedla (1908,0 m.n.m.) a opět vystoupat sto výškových metrů. Hlad je opravdu velký, takž emoje rychlost se neustále zvyšuje. Těším se totiž na lečo v konzervě. Koupil jsem ho v Lídlovi. Lídl je totiž levný, pokud jsem to ještě nepsal. Kolem půl jedné jsme na Volovci, prohlížíme Polsko, někdo samozřejmě využije beztrestně šlápnout na Polskou půdu, ale podstatný je ten oběd.

Protože zpět budeme muset jít skoro stejnou cestou, odděluje se skupina, která to vezme jinou, zato delší cestou s velkým převýšením. Protože jsem celkem unavený, tuto možnost vzdávám. Společně sestupujeme do Jamnického sedla, kde se rozdělujeme. Dobrodruzi to berou po modré dolů kolem Jamnických ples, kde se Aleš směle vykoupe. Poté následuje po zelené stoupání do Žiarského sedla a návrat k chatě. Naše líná skupina to bere pod Plačlivým na Smutné sedlo a odtud po modré dolů k chatě.

Emerick, který se původně nechtěl pouštět do žádných větších akcí, skončil toho dne v půlce výstupu na Baranec (2184,0 m.n.m.), protože šel pomalu a den se začal krátit. Celkem změna proti původnímu lenošnému plánu.

Na návštěvě u V, W, X, Y Z, Ž.

Pátek nás přivítal od brzkého rána ne silným, ale zato vytrvalým deštěm. Zvolili jsme tedy toho dne mokrou variantu. Auty dolů a dopoledne jsme navštívili Demänovskú jaskyňu sľobody. Na oběd sjeli zpět do Liptovkého Mikuláše a potom hurá do termálního koupaliště v Bešeňové. Cena za vstup 220 Sk nebyla nejmenší, takže někteří to vzdali a odebrali se do blízhého restauračního zařízení "Pohoda", kde byl točený Gambrinus za 21 Sk. Zejména Hliník neustále opakoval, že ho ty dvě hodiny budou bavit v hospodě víc a ještě samozřejmě ušetří. No to každopádně. Po dvou hodinách v teplé vodě jsme toho měli dost, takže jsme ze sebe smyli rašelinový a železitý povlak a šli jsm evyzvednout neplavce do hospody. Vzhledem k tomu, že stihli vypít 4 - 5 piv a po jednou utopenci, vyšla je ta návštěva hospody opravdu levněji.

Protože jsme ten del byli tak nějak neutahaní, zahájili jsme v jedálni večírek celkem brzo. Vzdal jsem Tatran. Ne že by mi z něj bylo špatně, ale stolice se stala docela běhavou. Nechtěje riskovat, přesedlal jsem na Budvar. Kolem osmé spustila hudebně-dramatická zábava a musím přiznat, že toho dne se neplánovaný večírek opravdu vyvedl. Došlo na písně všech kategorií. Své muzikantské schopnosti ukázal nejen David, ale i Jenda a Zbyňek - ten jako multiinstrumentalista - kytara+flétna.(Zvlášť, ne najednou, to dá přece rozum). V očekávání perné soboty, kdy jsme se dobrovolně rozhodli zničit výstupem na Bystrou, ať to stojí co to stojí, jsme utli hudební produkci přesně v deset večer a šli na kutě.

Aleš otužilec

Večery v jedálni pod taktovkou hry UNO. Ne že bych ji miloval.

Bystrá 2248,4 m.n.m. pokořena

Sobotní ráno bylo zatažené, ale nepršelo. Taktéž byla místy mlha. Tedy nic moc. Protože se jedná o dlouhý výlet, stanovili jsme odjezd aut již v sedm ráno. Těsně před odjezdem přichází Jenda s tím, že Hliník se vzpříčil, že jako nikam s náma nejde a že teda Jenda jako taky s náma nikam nejde. Po diplomatickém vyjednávání Hliník polevuje ve svém statečném odporu a odjíždíme tak všichni včetně Emericka. Kolem osmé jsme Hrdove, kde začíná žlutá až na vrchol. Cestou několikrát prší, takže je jasné, že dnes to zadarmo nebude. V Hrdove necháváme kousek od silnice auta, dáváme dohromady potřebné vybaveni vzhledem k počasí a vyrážíme. Cesta je zatím pouze mírně stoupající, je celkem vlhko, sem tam sprchne. Jak začíná růst nadmořská výška, stává se z lesa spíše prales, neboť nejsou odklizené popadané stromy a žlutá značka se špatně hledá. Kolem 1700 m.n.m. les končí a začíná vydatněji pršet. Při chůzi ve žlebu potoka Bystrá se dovídáme story o Václavovu salámu, při jeho dávné cestě na Bystrou. Až v Brně se ukazuje, že to bylo trochu jinak, ale Václavův příběh nám vydří celou cestu. Stále prudčeji stoupáme přes louky s kosodřevinou až k úpatí hřebenu. Začíná se objevovat sníh, který napadl předešlou noc. (To ještě nevíme, že v Tatrách zahynul český turista pro podcenění počasí.) Déšť polevuje a my začínáme serpentinami stoupat na hřeben Bystré. Tady je navátého sněhu už hodně, fouká silný vítr, důsledkem čehož začíná být při přerušení pohybu poněkud zima. Protož enejsou vyšlapané stopy, snažím se jít mimo cestu tam, kde není sníh tak hluboký. Konečně dobýváme vrchol. Samozřejmě není nic vidět, protože je mlha jako mlíko. Někteří se zde převlíkají, jíní, jako třeba Hliník, ani nečekají na fotografy a okamžitě slézají zbaběle dolů. Opět následuje vrcholové foto i s pivem, Máma si upravuje svůj AtomBordel, ve kterém statečně vyšlapal až na vrchol, aniž by se vydatně zapotil a scházíme dolů. Bohužel míjíme správnou odbočku, a tak jsme mnoha stopami nadělali jistě vrásky turistům, kteří chodí slepě podle stop a ne podle značek.

Sestup je poměrně rychlý, každý už má vidinu teplé večeře a teplého oblečení, které je v autě. Kolem půl čtvrté odjíždíme auty zpět na Žiarskou chatu, kde začíná velké sušení. Jen tak na okraj - pokus sušíte Moiru, je třeba ji pořádně vyždímat, protože jinak kape a znervózňuje ostatní spolubydlící už jen tím, že jim kape na batoh.

Jak to všechno usušit. To je jedno, stejně jedeme zítra domů.

Večírek byl decentní, od všech jsem před večírkem vybral za ubytování tak, aby bylo jasné, kolik se ještě může utratit.

V neděli je relativně pěkně - neprší - takže se rozhodujeme pro návštěvu Oravského hradu. Dáváme ještě v motorestu Zavadilka společný oběd - už za české - a hurá domů.

Poděkování a vzkazy :

Emerickovi za to, že je jednoznačně první hrdina výletu. Ač s novými botami a podlomeným kuřáckým zdravím, nebál se toho a dal to.

Milanovi za hrdinu číslo dvě, protože absolvoval vše včetně výstupu na Bystrou ve sněhu pouze v polobotkách značky Adidas a v neznačkových nesportovních kalhotách a bundě

Hliníkovi, že se nedal vyprovokovat k diskuzi o Czechteku, ač jsem se opravdu snažil

Simče že skvěle zavařila maso a vedla nás ke světlým zítřkům

Davidovi a Zbyňkovi že "odtáhli" hudebně večírek

Filipovi že se mnou seděl v jedálni statečně až do půlnoci

Jendovi že fotil jako o závod. Promiň, že jsme nenavštívili Muzeum Liptovké vesnice. Snad příště.

Romanovi že chodil kouřit ven a nepodpálil tak dřevěný příbytek

Paparazzimu že vydržel snad čtyři dny bez foťáku, staral se o spojení a konečně použil svoji pláštěnku

Mámě že předvedl ve svém AtomBordelu převlékací a taneční kreace.

Alešovi že se ve studeném plese ukázal jako pravý chlap

Jitce za to, že nám do plánů až tak moc neremcala, ač bylo na ní vidět, že to chce udělat :-)

Tak takhle to nějak bylo. A nebo možná trochu jinak.



[Akt. známka: 1,44 / Počet hlasů: 9] 1 2 3 4 5

( Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )

  Co je nového
18.12.2008: Farma 2008
Vzhledem celosvětové ekonomické krizi a k režimu COST CONTROL nám chlebodárce odmítl zaplatit společný vánoční večírek. Přenesl náklady, jak se říká, na odběratele. Výborně. Takže si ho holt zaplatíme sami. Doufám, že se z toho nestane pravidlo. Tedy 18.12.2008 sraz v 17 na Farmě v Obřanech. A nebo jinde, to se ještě uvidí.

Tento web byl vytvořen pomocí redakčního systému phpRS.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.